Skončila zima a mě se naplno rozjelo plánování letošního jarního čundru. Pátral jsem na netu, kde jsou zajímavá místa na kterých jsme ještě nebyli?
Český ráj, Kokořínsko a spousta dalších, ale zaměřil jsem se na tyto dvě lokality, protože se mi nechtělo cestovat daleko.
Při tipování v Českém ráji, mě zaujal hrad Kost a jeho okolí, vznikl plán cesty, místa na spaní i občerstvovny, ale nějak to nebylo ono, blízké Drábské světničky i samotný hrad Kost přispěli ke změně lokality, jelikož zde je to tu velmi frekventované…
Další pátrání mě zavedlo tak trochu náhodou ke hradu Houska a okolí, jedná se o Kokořínsko, které je známo jako mekka čundráků, trempů atd. A hlavně není zde tolik národa na výletě.
U hradu je parkoviště, kde se dá legálně nechat auto na víkend a okolní příroda nabízí velmi mnoho zajímavých míst.
Portál mapy.cz poskytuje veškeré informace potřebné k plánovávní cesty, označení jeskyň včetně fotek, pak detailní informace, které stačí k posouzení vhodnosti místa například k přenocování, to samé platí u restauračních zařízení, které zde mají podrobnější informace i o otevírací době.
Plán se začal postupně rodit. Na pátek žádný dramatický pochod, jen taková procházka na pivo, poklábosení s kamarády a případná úprava plánu. Jelikož předpověď počasí na daný víkend byla varovná v podobě množství srážek, je změna trasy někdy na místě.
Pátek tedy jasná z parkoviště u Housky seběhnout dolu z kopce do vesničky Pod Houskou, kde je hospoda otevřená, poklábosit a pak na místo noclehu pěkně s čelovkami.
Sobota v duchu okružní cesty přes Ráj, Konrádov a spaní na Zkamenělém zámku.
Neděle už úplně na pohodu po turistické na výchozí bod, parkoviště u Housky…
V týdnu odjezdu jsem počasí sledoval každou chvilku, aby moc nepršelo, to by se nám moc nechtělo jet, na to jak meteorologové strašili to zas tak hrozně nevypadalo, prostě takový májoví deštíček, spani bych ale raději hledal někde v suchu pod převisem (jeskyně) než pod tarpem…
Vše zabaleno v pátek před odjezdem poslední nákupy, řeznictví, potraviny, bankomat.
Naložit kluky, bagáž a jedeme. Hodinka autem a jsme na místě.
Parkoviště je prázdné, místa dost. Auto jsem prostě někam postavil. Batohy házíme na záda včetně bundy, protože jemně poprchává, mapy v mobilu určují směr, kousek přes vesničku a už sestup po turistické z kopce na vítané osvěžení.
Cesta je dost blátivá, snad se nikdo z nás hned nenatáhne jak kostka ve skluzu…
Došli jsme bez úhony, hospůdka otevřená a hlavně útulná, krása. Čundr nám peckově začíná.
Povídáme si o všem možném, rodina, práce, děti, mnoho vtipných historek a mezitím, řešíme i dnešní spaní. Plán je v jeskyni pod hradem, ale podle fotek na netu to není úplně vhodné, je to díra v zemi, kam asi poteče a uvnitř jsou kameny, nedá se s jistotou říct, že se zde bude dát spát, proto brouzdáme na mapě jaké jsou další možnosti a ejhle narazili jsme na krásný a plně vybavený převis, ideální místo, snad tam bude volno, a není to daleko, hodina chůze.
Čas letí jak voda než se nadějeme, přichází poslední objednávka, zaplatit a jít na nocleh.
Cestou nás doprovázi déšt´, cesty jsou plné vody a bláta. Ve světle čelovek nám ubíhá cesta svižně, moc se hodí, že čelovka má více režimů svícení. Trasu kontroluji přes mobil a docházíme k místu kde by měl být převis, podle vrstevnic určujeme, že příchozí cesta bude z druhé strany kopce, což se nám záhy potvrzuje k místu vede jemně vyšlapaná cestička a nikdo zde není, uff…
Rozhlížíme se s čelovkami, jak to zde vypadá v reálu. Našli jsme krásný pokojíček, včetně postele, ohniště, suchého dřeva, roštu na oheň a dalších vychytávek.
Večerní hostina může začít, tradičně buřty, letos jsem nezapomněl ani na hořčici, čerstvý chléb a pivko, kluci si dnešní meny doplnuji i o něco ostřejšího…pozdní hodina pokročila je čas ulehnout.
Probouzím se do pohodového sobotního rána, ve vzduchu je cítit vlhkost z předešlého deštivého dne, kluci ještě spí. Vylezu ze spacáku a zkoumám náš kutloh a okolí, fakt krásné místo v útrobách bývalého pískovcového lomu, který je ze tří stran uzavřený. Postavim vodu na čaj a kávu “rychlovarná konvice” jede pecky, litr vody vře za necelých 5 min - hustý. Čaj do pítka a překapávaná káva, to je relax. Pomalu si začínám chystat snídani, vejce, slaninka, to všechno na pánev a šup s tím na vařič, sůl ani pepř není potřeba, slanina je velmi ochucená, pikantní. Vejce mají říz jako M25.
S vůní snídaně se probouzí i zbytek osazenstva.
V klidu snídáme, rozjímáme a řešíme dnešní cestu i bod setkání s posledním členem čundru.
Mapa nás vede po lesní cestě zpět na legendární stezku E10, Máchova cesta a současně Via czechia.
Bod setkání je na hranici lesní cesty a této stezky. Kde se také setkáváme., Super už jsme všichni.
Už bez deště společně pokračujeme dál v cestě, občerstvování pivním mokem, po silnici až k parkovišti pod Houskou.
Odtud cesta uhýbá na turistickou trasu, která nás zavede až do Ráje.
Už vím, proč Mácha miloval krajinu podél cesty, je úchvatná. Nyní na jaře kdy se vše probouzí k novému životu, je vegetace nejhezčí. Člověka to nadchne, cvrkot ptactva, klid pasoucí zvěře, vše zelené…Prostě Ráj.
Což je i malá víska na naší cestě, ve které se zastavujeme na oběd v restauraci V Ráji, která je má oblíbená. Luxusní jídlo a skvělé pivo uspokojí naše chuťové buňky. Řešíme další cestu, tj. nocleh, původní plán je spát U Zkamenělého zámku. Poohlížíme se po méně známém místě a i níže položeném, přeci jen je skoro na kopci.
Upoutal nás nedaleký kopec Ovčácky vrch, kde se nachází útulný skalní byt (je celý uzavřený a daly by se “dle fotek” udělat provizorní dveře), po vzájemném odsouhlasení a zaplacení jsme se vydali opět na cestu po žluté turistické až na kopec.
V půlce cesty si všimnu něčeho podivného na botě spoluvandráka, zaútočil na něj žralok. Ajj to je nemilé i když se to stává, co teď? Děláme si z něho legraci, ale nakonec mu pomáháme, kus paracordu opraví vše i napůl upadlou podrážku. Netrvá to dlouho a jsme u noclehu.
K našemu překvapení je byt v luxusním stavu, hned vedle cesty a naproti domu. Nechce být takto na očích. Dle mapy je zde další jeskyně, fotky ale chybí, no stojí to za průzkum. Batohy necháváme na zádech a sestupujeme do malé rokle obklopené pískovcovými bloky, když si všimneme ohraničujících klád pod převisem… Áaa čundrácké spaní asi? Ano je to tak, parádní místo s ohništěm pod převisem s lavičkami, dřevem a noclehem pro 4 tuláky stranou od cesty, od očí.Nocujeme zde.
Pila se zakusuje do větví, fiskarska je drtí na menší kusy M25 na třísky a chlupatá dřívka, stačí pár jisker z křesadla. Oheň rozdělán. Stavíme vodu na čaj a kávu a pomalu se zabydlujeme v našem dnešním nocležišti. Osvětluje nás odpolední slunce a nad ohněm osušujeme nohy, ponožky, někdo ošetřuje puchýře.Popíjíme kávu, čaj a s přibývající hodinou řešíme co k večeři? Někdo zbytek buřtů z předešlého večera jiný co dům dal.
)
Při klábosení, zjišťujeme jak je svět malý a kolik společných přátel máme, od koníčku přes práci skončíme u otřepaných historek.
Je čas ulehnout. Noc je klidná, až na ty “dřevorubce”, to je rachot :-). Probouzíme se kolem 7hod a pomalu vylézáme ze spacáků.
Voda už vře, můžeme připravovat snídani, slaninka, cibule na jemno jako základ pod vajíčka, jen trochu másla by to chtělo na zjemnění (point pro příště). Vůně snídaně probouzí i posledního člena vandru, který už se chystá take usednout.
Přichází na řadu ranní očista, je výhoda mít rychle schnoucí a skladný ručník, někteří to vezmou zkrátka i s další potřebou mezi smrčky.
Na zabalení moc nepospícháme, dnes nás čeká jen malý okruh zpět na parkoviště.
Kluci balí karimatky a já utrosím s úsměvem, že Mekka je tímto směrem. Dnes nás cesta vede po zelené téměř až do cíle.
Kousek od našeho noclehu narážíme na další spaní pod převisem ke kterému přiléhá otevřený dětský tábor na šikmé louce obehnaný vzrostlými stromy (tip na jiný vandr).
cesta vede přes obec Konrádov kolem Zkamenělého zámku, kam se chceme podívat. Je to výživný kopec. Dost se oteplilo a musíme si odlehčit, doplnit tekutiny. Blížíme se k přístřešku, kde odkládáme batohy, abychom mohli omrknout zámek, k našemu údivu je tu plno proto zdravíme nocležníky, kolem kterých procházíme a šplháme na vyhlídku. Nebe bez mráčku a otevřený výhled umocňují zážitek.
Čeká nás poslední etapa chůze zpět do místa startu, vrstevnice jsou dosti zvrásněné, což naznačuje, že tento kopec nebude zadarmo. Tempo chůze jsme přizpůsobili stoupání, hlavní je jít stabilní tempo, což nám umožňuje pozorovat okolní krajinu. Po pravé ruce obcházíme kopec Drnclík, když nás zaujme u skály systém naskládaných klád, áaaa asi další nocleh, který by stál za to prozkoumat, ale nikomu se nechce odhodit batoh a vyškrábat se k němu. Určitě tam povede cesta z druhé strany…
Na druhé straně kopce se opravdu nachází nepatrná odbočka na zmíněný kopec, ale nikomu se tam nechce, takže až příště. Alespoň to bude napínavější.
Zelená nás zavedla ke konci našeho putování na parkoviště u Housky, vezmeme za vděk ne velkou lavičkou u odpadního kontejneru, kde se zbavujeme odpadků a obědváme před cestou, studený oběd je taky oběd.
Loučení a nased do aut…
Po cestě domů míjíme některá místa která jsme tento víkend prošly a hned nám naskakují úsměvné situace. Čundr hodnotíme pozitivně, počasí vyšlo dle předpokladu a užili jsme si to. Zbytek cesty autem se nese v duchu ticha a mě se v hlavě honí myšlenky na další trip…