Bylo zhruba půl druhé odpoledne, když jsme se s mým nej kámošem Davem domluvili, naše drahé ženy měly volný večer pro sebe, že můžeme vyrazit na skialpech, směr Vrbatova bouda.
Start z Medvědína, po Krkonošské magistrále, pak direktem na Šmídovu vyhlídku, a pozvolným sjezdem a táhlým stoupáním až na Vrbatku (po Bucharově cestě).
Na přípravu máme jen půl hodinky, cesta autem na parkoviště u Medvědína nám zabere take cca půl hoďky (vyrážíme z Vrchlabí). Náhradní oblečení do batohu (slabá mikina, péřová vesta, neprofuk bunda, kulich, lyžařské rukavice) čelovka, malá svačina, helma a hlavně stoupací pásy (ty nalepujeme ještě před odjezdem).
Šupky, dupky, už jedeme v autě, směr naše akce. Přijíždíme do Špindlerova mlýna, kolem 15:30 to už řada návštěvníků odjíždí, což je pro nás skvělé, půjdeme převážně sami. Dopravu zde řídí policisté. Máme štěstí parkujeme až u Medvědína, v tento čas je zde volno (parkování do 22 hod. zdarma). To bychom měli stihnout :-).
Rychle přezout do skialpových bot, lehka bunda na sebe, čelenka, slabé rukavice, kontrola hůlek (jejich délky a aretace).
Přecházíme spojovací mostek mezi parkovištěm a skiareálem (nástup na lanovku).
Tady nacvakáváme lyže a jde se, je to jen 8 km do kopce.
Na trasu nastupujeme po dojezdu ze sjezdovek a pokračujeme na Krkonošskou magistrálu, která ve dvou místech kříží tento skiareál, nejprve červenou sjezdovku, pak černou sjezdovku, dále jen krajinou Krkonošské přírody. Tempo držíme pohodové, takovéto, při kterém si můžete povídat. Jak postupujeme začíná se smrákat a s nastoupanými metry a pokročilejším časem se citelně snižuje okolní teplota a zvedá se vítr…
Výhledy vlastně nejsou, protože mraky (mlha) je nízko. To nám, ale nevadí, jsme venku v horách a ještě na skialpech. Trasa ubíhá rychle a v podstatě nikoho nepotkáváme. Přichází zlomová zatáčka Krkonošské magistrály, zde “odbočujeme”, respektivě pokračujeme rovně po turistické cestě, zatím to zvládáme bez čelovky, ale začíná něco padat a vítr znatelně zesílil. Po pár set metrech odbočujeme prudce do kopce a musíme nastoupat cca 200 výškových metrů, abychom se ocitli na cestě spojující horní stanici Medvědína a Šmídovy vyhlídky, les přechází v nižší porost jehličnanů. Zatím nepociťujeme plnou sílu větru okolní stromy nás ochraňují. Viditelnost je pěkně mizerná.
Jsme u vyhlídky, moc se nezastavujeme. Vzhledem k počasí raději pokračujeme dál na cestu k Vrbatce.
Jak se říká je psí počasí! Viditelnost sotva od tyče k tyči, vítr jede pecky, no zde si to moc neužíváme, ale už jsme kousek od cíle, na trase potkáváme pár běžkařů, kteří směřuji za svitu čelovek do údolí.
Vidíme prd, namrzají nám vousy, řasy, vlasy a vše co není chráněno. Je nám docela kosa, předpokládáme, že se při oblíkneme u vodárny. Ne to už dáme je to kousek.
Posledních pár výškovým metrů je “ za trest”, absolutně nemám orientaci, ještě, že Dave je zde jako doma. Vrbatka ve větru a sněžení mihotavě svítí, alespoň nějaká další orientace.
Je to fakt na bačkoru, jdeme od sebe sotva 2 metry, v tom Dave doslova zmizí u vchodu do Vrbatky, při špatné viditelnosti přehlédl cca 2 metrový záhrab ke vchodu do chaty a spadl, naštěstí se mu nic nestalo a odnesla to jen jemně naražená ruka a prasklá přezka boty.
Není času na otálení, oblékáme skoro všechno oblečení z batohů, Hlavně vrchní neprofuk bundu, helmu, čelovku. Za tu chvilku a možná i po cestě nahoru mi přemrzly dva prsty levé ruky (nosím pletené rukavice). No vyřeším až dole, sundat pásy. Rychle nandat lyže a frrrr dolu.
Stehenní svaly úpí. Nejdříve stoupáte, kde se stehna velmi zapojují a při sjezdu taktéž.
S úlevou sjíždíme přes Mísečky zpět na Medvědín, v dobrém čase, zatím zde nerolbují.
I prsty se mi rozehřály.
Posledních pár obloučku si řádně vychutnáváme.
Jsme dole, paráda. Vzájemně si poděkujeme a jde se k autu a zpět domů.
Prima výlet 14 km za cca 3,5 hoďky a to ze 700 metry převýšení.
Dnes nám daly hory zabrat a připomněly nám, že počasí zde není radno podceňovat a je dobré být připraven (nějaká vrstva oblečení navíc v batohu ve vždy hodí).
Zážitky probíráme při společném večeru s našimi drahými polovičkami.
Slovo dalo slovo.
Moje žena vždy chtěla vyzkoušet skialpovou tůru a nyní se naskytla skvělá příležitost, jsme na horách a navíc nám Dave půjčí vybavení. Dohodnuto, ráno si přivstaneme a tak v 7:30 jsme na svahu (takový jsme měli plán :-)).
Probudíme se až kolem půl osmé. Sakra, tak to nevyšlo, no nic, alespoň se v klidu na snídáme spolu s dětmi a pak vyrážíme.
Snad budeme mít štěstí na parkování pod Mědvědínem, což záhy zjišťujeme, že nedopadne.
Ve Špindlu řídí provoz policie a už nás odklání u spodního parkoviště, no nic plán “B”. Je fajn, že jsou zde parkoviště přes den zadara. A v tu chvílí nám přišla spásná myšlenka…”Tady musí jezdit skibus, že?”
Jasně, že jo a zastávka je hned u vjezdu na parkoviště.
Pobereme vybavení a jdeme, bus nám jede během cca 15 min. Jsme rádi, jít to na Mědvedín pěšky je pěkná procházka, ale docela dlouhá.
Bus to bere přes centrum Špindlu s odbočkou na svaťák, ale jsou to sotva 3 zastávky…
Naše výstupní stanice je hned u vchodu do areálu Medvědín, oproti včerejšímu odpolední jsou zde davy. Což se dalo čekat, přeci jen je krásné počasí.
Příliš neotálíme, proběhne rychlo kurz, jak zapínat lyže, hůlky do rukou, povinné startovní foto, selfie, hledání dokonalé kompozice. Přeci jen je žena poprvé na skiaplech 🙂
Mažeme do kopce. Na boku sjezdovky si užíváme zbytky manšestru.
Postupujeme velmi rychle a záhy už jsem na magistrále, kde moc návštěvníků hor není.
Je to hra světel, jak se odráží sluníčko od sněhu, dopadá skrze vzrostlé stromy. Pecka, hned máme na tváří široký úsměv a o to více energie šlapat vzhůru.
Na cestě potkáváme stejně trhlé lidičky na skialpech, i pár běžkařů.
Čím postupujeme výše, krajina se otevírá a okolo nás se rýsují ostré údolí, po kterém jsou sporadicky umístěné horské boudy, neuvěřitelná krása.
Když míjíme poslední odbočku, u které si dáme malou občerstvovačku v podobě horkého čaje, cesta se zužuje na lesní pěšinu. Tady už jsme včera šli za šera.
Procházíme kolem hald, orientačního bodu a pokračujeme traverzem na horní cestu, je to cca 200 výškových metrů, trochu záhul i pro ruce, naštěstí sníh není přemrzlý, jde se dobře.
Musím konstatovat, nevím co moje drahá snídala jiného oproti mě, ale dnes jí koukám celý den na zad… záda.
Bucharovu cestu nelze minout, cesta vede malebnou krajinou plnou jehličnanů, které se sklání přes cestu pod tíhou sněhové pokrývky. Je snad lepší balzám na duši…?
Šmídova vyhlídka je zastávkový point na této hřebenovce o čem svědčí i počet párů “opuštěných” lyží, je zde neuvěřitelný rozhled na okolní hory, na hraně žlabu se vyjímá Labská bouda a další ikonické stavby hřebenu.
Vrbatka je to kousek, mírně svažitý traverz nás dovede na hlavní cestu k této boudě.
Množství turistů připomíná spíše městskou aglomeraci, naštěstí cesta vzhůru je dostatečně široká, aby měli všichni pohodlí.
Vystoupáme za boudu k mohyle, která je němou připomínkou oné tragické události Krkonoš a pořídíme si topopou fotku.
Po zmrzce se snažíme bez úhony sjet zpátky k chatě, je to jeden led.
Až teď vidím z jaké výšky včera Dave sletěl, panebože, jsou to min 2 metry, je fajn, že to bylo jen s modřinami a prasklá přezka…
Usadíme na slunné části před chatou, sváču máme vlastní, pivko si dáme místní, točené.
Je to lahoda, dnů jako je tento na horách tolik není i v porovnání s počasím o několik hodin dříve, je to vlastně až neuvěřitelné jak je na horách počasí proměnlivé a i během krátké chvíle se otočí min o 360 stupňů.
Čas je skvělý, sundáváme pásy z lyží, přioblékneme oblečení, nasadíme helmy, brýle.
Zaaretovat vázání a jsme ready na sjezd.
Jede se báječně, cesta je mírná a dostatečně široká na obloučky i pro méně zkušeného sjezdaře, traverzem se dostáváme na sjezdovku Horní Mísečky, kterou křižujeme za použití mírného stromečku (protože je to trochu do kopce) a dostáváme se na propoj k Medvědínu.
Úžasný trip na skiaplech za překrásného počasí a ještě s mojí báječnou ženou. Co více si přát?
Z výrazu a slov mé ženy nadšení jen srší a chce skialpy, to jsem Davovi pěkně poděkoval…
No ještě, že u nás chodí Ježíšek :-)
Co závěrem, čísla úplně stejná oba dva dny, oba dny strávené se skvělými lidmi za diametrálně odlišných povětrnostních podmínek o čemž hory také jsou!
Pls nepodceňujte sílu počasí a mohutnost hor. Pokora, zdravý úsudek a znalost sama sebe, vám dovolí se vrátit…
Horám, skialpům, drahým polovičkám a přátelství, Zdar.