100 km druhý pokus
Je tomu přesně rok, co jsme stály na pomyslném startu naši výzvy 100 km za 24 hod. Bohužel tento počinam nám před rokem nevyšel (viz předchozí report), ale to nás neodradilo, ba naopak! Výzvu je potřeba dokončit. Trasa byla jasná, jen jsme si upravili časy a vzdálenosti na jednotlivé dny. Pátek start v 18 hod. půjdeme do 02:00 hod. ideálně když ukrojíme 40 km, na Sobotu nám zbyde už jen 60 km do cíle… Upravenou trasu jsem si uložil do map, už stačilo jen si zabalit a vyrazit. V nesené výbavě jsem udělal pár změn, ale základ zůstal (Gear list na konci). Jen je potřeba si nést dost vody na páteční večer a sobotní dopoledne, protože není moc míst kde se dá voda doplnit…
Sešli jsme se s Ondrou dle plánu a startujeme přesně, dle harmonogramu v 18 hod.
Podrobná cesta se nám vybavuje hned s prvními ukrojenými kilometry, tempo držíme okolo 5,5 - 6 km/hod. Což je fajn, abychom ušly počet km, který máme v plánu. Žádné velké zastávky, ani odpočinky, ideálně jít 2 hod. v kuse a pak si na chvilku odfrknout.
Jako velké pozitivum, beru dřívější start treku, přeci jen je lepší jít za světla, než s čelovkama, další plus je počasí, teplota lehce nad 20C s oblačnou oblohou znamená držení dobrého tempa a hlavně nás nevysává dusno a teplo, organismus se sám dokáže ochlazovat, spotřeba vody není tím pádem enormní.
Nové, ale rozšláplé botky, které mám jsou super, díky vysokému tlumení se mi jde skvěle, krom jednoho otlaku nohy jsou jak ze škatulky.
Silnice střídá “šotolinové” cesty, po kterým se jde ale také dobře.
Obdivujeme krásy vesnic, přes které vede trasa i okolní krajinu, v podstatě je všude klid, žádné moc živo jako posledně, jen v obci Pertoltice pod Ralskem jsou u místního rybníka opět rybářské závody a přilehlý stánek s občerstvením v obležení účastníků závodů, doprovodu a místních. No hodně nás to láká skočit “na jedno”. Nééé jsme na sebe přísní a pokračujeme. Za Mimoní nás čeká trasa víceméně lesem po písčitých cestách, z toho mám trochu obavy, protože písek zalézá hodně do bot a tam dělá neplechu. Naštěstí je po mírném dešti, který se postaral o klid…
Čelovkám jsme dlouho odolávali, jen v lese to moc nejde, je zde přítmí a chceme vidět kam šlapem.
V před nás žene touha dosáhnout dnešního cíle v podobě ujitých 40 km, ale plány nám alespoň na chvílí hatí počasí, začalo dosti pršet. Checkujeme online portály s počasím a meteoradar s postupujícími mraky, abychom zjistili, že jsou srážky intenzivní jen 45 min.
Radeji počkáme, než bychom byli durch…
Zdržení nám mění plán v počtu ujdených km, chceme dodržet čas konce dnešní cesty tj. 02:00 hod. abychom spali alespoň 4 hod, kvůli regeneraci a nabrání sil na druhý den.
Nastal čas na plán B, tedy, že budeme nocovat na místě jako loni, má to však velkou výhodu, oproti loňsku, zde vznikl nový přístřešek se dvěma stoly, místo jednoho obrího a bez střechy, který tu stával.
Malé zaškobrtnutí v podobě uhnutí strasy má za následek promočené boty a to, že jsme na místě až v 02:30. Nevadí. Přípravu ležení vezme bleskovou rychlosti, teď se jen postarat o nohy a další důležitá místa, aby rychleji zregenerovala. Alpha mast, kulohryz, magnesium, brufen to vše jsme použili. Než stačím zalézt do spacáku Ondra už chrupe.
Budíček na 6:20 je tak akorát. Pobalíme spaní, doplníme vodu, suché ponožky a jde se. Snídat budeme, až za hodinu.
Snídáme na místě původního plánovaného noclehu, kterého jsme však včera nedosáhli, tj. za malým mostkem pod železnicí. Je zde vzrostlý strom a turistické odpočívadlo. No nějak bychom se zde poskládali, ale než jsme prošli mostkem, míjeli jsme pískovcovou skálu u které jsme zaregistrovali čundrácké spaní, to by bylo mnohem lepší.
Snídáme ideálně maso (klobásy) s rohlíky, chlebem, čaj, káva. Po všech těch energetických a jiných tyčinkách, tabletách, bonbonech a jiné je toto vítaná změna.
Nezdržujte se, přeci jen dnes bude je náročný den, ještě povinná údržba důležitých míst, nohy, ponožky, namazat kulohryzem, vyrázíme.
Pro orientaci, používáme naplánovanou trasu v mapy.cz, kde kontrolují správný směr a držení trasy. Dnes to je kolem hradu Bezděz, Houska, vesnička Ráj až na Harasov, kde dáme oběd, vodní regeneraci.
Cesta je po E10, tedy Via Czechia, neboli Máchova cesta. Musím konstatovat, že je to nádhera, malebné vesničky střídají rozlehlé lesy, rozkvetlé louky, hrady a jiné. Je to prostě oku lahodící cesta, pro nohy trochu náročnější, jelikož krajinný reliéf se více zvrásnil a povrchy se často mění, z alfalkty se ocitnete na lesní cestě, stoupání střídá klesání. Turistické hůlky jsou nutnost, dodávají nám stabilitu a rychlost, ulehčují nohám.
Když dosáhneme Ráje je 11 hod. což je v plánu, odtud už půjdeme na Harasov více méně po rovině. V nedaleté studánce doplňujeme vodu i do rezervy.
K našemu překvapení nepotkáváme moc turistů, což se mění s Kokořínským dolem, kde jich je požehnaně. U stánku doplňujeme pivonty 🙂
S beer to go se vydáváme vstríc závěrečné před obědní etapě.
Km ukrajumeme slušně, netrvá dlouho a přecházíme silnici na druhou stranu k trase kolem rybníku Harasov, zhruba v polovině trasy tj. před malou písečnou plážičkou, která se nachází naproti penzionu Harasov, míjíme mladou 5-ti člennou rodinku, něco je špatně! Paní je zjevně rozrušená s telefonem na uchu, muž leží na zemi a je velmi apatický (děti a pes jsou naštěstí v klidu), s telefonátu pochopíme, že volá záchrannou službu, ptáme co se stalo? “Píchnul ho nějaký hmyz a je mu hrozně špatně”, ptáme se kam? “Do nohy”, otok, zde nevidím, zvedám pánovi nohy, aby se mu ulevilo…”ˇžena odbíhá pro záchranáře”, terén je zde velmi nepřístupný…Pána udržují při vědomí ( přesouváme ho na karimatku), občasné poplácání po tvářích pomáhá udržení bdělého stavu, povídat si moc nechce, stěžuje si velkou bolest hlavy, dýchá se mu dobře, což je dobré znamení. S dětmi si povídáme o všem možném, abychom je zabavili, a nebyly zbytečně vystresované z celé situace. Je to rychlost, už slyšíme houkání záchranky. Během pár minut, jsou zde 3 záchranáři, každý vybaven obřím záchranářským batohem. Popisujeme stav, během doby co jsme byli zde. Záchranáři si rozbalují vše potřebné, asistujeme, přeci jen je potřeba dost rukou, držíme kapačku, ekg a jiné. Vše vypadá dobře což nás těší. Naštěstí z přilehlé pláže doráží plavčík na pranici a s ním ještě jedna pramice, pomáháme s přesunem pacienta na loďku, vše snad bude ok. Loučíme se zbytkem rodiny a přejeme jim mnoho štěstí. Dokončujeme mikro etapu.
Harasov je úžasné místo s velkou historii. Dávám si výživnou polévku s pivním mokem, na závěr Lungo a přesouváme se na pláž, ochladit a zregenerovat tělo, voda je velmi příjemná, smíváme prach, písek a pot. Voda je fakt lék, jsme zde naložení tak 15 min.
Bylo by tu krásně, ale km před sebou máme ještě dost.
Nyní je červená z větší poloviny co turistické cestě z druhé poloviny po asfaltu…
Jsme ve vesnici Lhotky, kde loni naše cesta skončila, dnes nééé.
Lesem a loukami se dostáváme na místo “Kolo-rozcestí”, což je vlastně takový kruhák uprostřed lesa, je zde osm cest, které kopírují světové strany, nic podobného jsem ještě neviděl…
Teď už jen přejít poslední kopec a jsme na straně kde protéká Labe , podél kterého budeme dokončovat naší cestu.
No upřímně nohy už toho mají dost za sebou a ozývají se…Snad vydrží.
Ve Větrušicích Ondra konstatuje, že toho má dost a nemůže, přeci jen má na nohách řadu puchýřů a je dosti unavený a i tempo už nedokáže držet. Zde jeho cesta končí.
Já mám sil ještě dost a hlavu na motivovanou, že tento rok cestu dokončím.
Vyrážím dál v rychlém tempu, odpočinek si dám až v Neratovicích.
Je tak kolem osmé večer a míjím zdejší Lidl, už bych si potřeboval sednout, ale dojdu až ke kostelu v Lobkovicích, musím dát nohám oddech, z bot vysypat písek, promnout plosky a protáhnout svaly, začínám cítit velkou únavu… Zmobilizuje se a jdu, snažím se držet rychlost kolem 5 km/hod. což je suma sumárum tak v půl jedenácté doma.
Ještě, že jsou ruce ok, ty mi dost pomáhají, v Jiřicích se odpojuji z cesty kolem řeky a stoupám asfaltkou k hlavní silnici, kterou překonávám.
Dále jdu s blikající čelovkou, už se setmělo a nohy mě vedou po silnici, kde je provoz, v dálce slyším probíhající sobotní zábavu v podobě hudby z nedaleké vesničky.
Teď už je to hodně o morálu. sedět moc nemohu, už bych to asi nedal, na konci Nové vsi scházím na cyklostezku, která sousedí s domovem.
Musím si sednout, nohy už mám v jedno ohni, masakr, zkouším vše ale nohám se moc nechce.
No je to věčnost, na tempo nekoukám, jen se soustředím na kroky.
Konečně moje víska, stačí jen seběhnout mírný kopeček, tak 400 metrů a jsem doma.
Nohy vůbec neposlouchají, nechtějí, nemohou, začnu si zpívat abych došel, upřímně jestli mě někdo vidí z okna, tak si musí říct, ten je vožralej a sjetej zároveň. Song je určitě na Superstar o levé a pravé noze, jak krásně jdou a že to nevzdají :-)
KONEČNĚ klika!!!! Je 22:45 hod. a skončil můj pochod, nyní je to peklo, ale za pár dní skvělý zážitek…Motto a moudro na závěr “Když hlava chce, tělo dokáže cokoliv”. Letním procházkám Zdar.
